Fokker D-XXIII byl poslední předválečnou konstrukcí stíhacího letounu proslulé letecké firmy Fokker. Letoun byl navržen jako dvoumotorový s tandemovým uspořádáním motorů, což mělo usnadnit pilotáž v letu na jeden motor. Prototyp byl zalétán 30.5.1939, na rozdíl od předpokládané sériové produkce měl poměrně slabé československé motory Walter Sagitta a také dřevěné křídlo místo plánovaného celokovového.
Vzhledem k rychlému postupu válečných operací prototyp stihl vykonat pouze několik letů v celkovém trvání necelých 4 hodin, neuskutečnila se ani plánovaná zástavba silnějších motorů (uvažovalo se o Hispano-Suiza HS12Xcrs, Jumo 210G a Rolls-Royce Kestrel XV). V květnu 1940 byl program zkoušek definitivně zastaven aniž se podařilo odstranit většinu problémů jako např. chlazení zadního motoru. Na pohled velice pěknou stavebnici vyrábí RS Models jako shortrun. Díly jsou negativně ryté, mají dle mého názoru přiměřené detaily. Pilotní prostor je obstojně vybaven včetně nádrže za sedačkou pilota, prospěla by pouze leptaná palubní deska, nicméně při zavřeném překrytu kabiny stejně nebude nic vidět. Jako vždy - nejprve pilotní prostor. Vybarvil jsem pouze poutací pásy na sedačce pilota, palubní deska je jen nabarvená ze stavebnice. Celek jsem vlepil do pravé poloviny trupu, zde je třeba dát pozor na správnou polohu podlahy a přepážky za sedačkou aby šel bez potíží přilepit průhledný překryt kabiny. Před spojením polovin trupu je třeba vložit dostatečné závaží do přídě. Přední motor má poměrně velký otvor pro chladící vzduch pod vrtulí, takže jsem pomocí stočeného drátku a barvy nasimuloval první válec motoru a přilepil zevnitř k přednímu dílu. Tato součást a také zadní díl zadního motoru vyžaduje dolícování s trupem, ale nejde o nic neřešitelného.
Křídlo je rozděleno na dolní průběžnou část a dvě horní poloviny. Nejprve jsem vlepil dolní část do výřezu v trupu a pak dosadil horní poloviny, zde je třeba menší korekce v místě napojení s trupem, resp. krytem centroplánu. Ocasní nosníky jsou ze dvou polovin a dobře lícují, trochu problematickým se ukázalo jejich správné ustavení k trupu tak, aby VOP po montáži byla vodorovně; spoj pravého nosníku a pravého křídla jsem dodatečně lámal a lepil znova.
Podvozky a ostatní drobné díly jsou celkem v pohodě, jen podvozková kola mají drobné propadlinky na disku, naštěstí na straně, která bude kryta podvozkovými nohami a kryty. Vrtulím by výrazně pomohlo oddělit vrtuli a kužel, protože kolem kořenů vrtulových listů je dost čištění.
Čirý překryt kabiny je menší než by bylo třeba, asi by pomohlo vylisovat přes něj nový z akrylátové fólie. Vzhledem k existenci jednoho prototypu je základní zbarvení dané a lišit se může pouze aktuálně použitým označením. Výrobce chvályhodně nabízí všechny známé možnosti, zvolil jsem nejpestřejší označení s oranžovými trojúhelníky. Barvy jsou Humbrol (zelená 30, písková 63 a hnědá 133), na ně čirý lesklý akrylový lak ModelMaster a obtisky. Bohužel, trojúhelníky ani oranžové plochy na směrovce nemají v obtiscích bílý podtisk, takže kamuflážní barva silně prosvítá. Naštěstí jsem začal od znaků na spodní polovině křídla, kde nejsou nepravidelná barevná pole, takže mi sice oranžová vyšla poněkud tmavší, ale stále akceptovatelná. Na horních plochách jsem tedy nejdříve nanesl trojúhelníky vystřižené z bílého obtiskového papíru a směrovky natřel bílou barvou. S obtisky se jinak pracuje dobře, na vodičky Agama reagují běžným způsobem. Po nanesení pruhů na křídle bylo třeba doplnit trochu bílé barvy na náběžné hraně, také jsem dodal trochu černé do lemování směrovek.
Vzhledem k tomu, že jde o prototyp s velmi nízkým náletem, jsem model v podstatě nepatinoval, pouze mírně očoudil okolo výfuků. Model podle mého názoru zbytečně kazí pár drobností, jinak bych jej doporučil i pro začátečníka. Zkušenější lepič si s výše uvedeným jistě snadno poradí a odměnou mu bude model velmi neobvyklého letounu ve velmi neobvyklém zbarvení.